1. Zrádce

23. února 2009 v 22:13 | Ritsuiko Heike

Heheh... Nedám si pokoj XD

Kušujte pod perex XD






Stála na okraji nebes, na hranici, kde se stýkal svět její a jejích druhů, a svět lidí, tak slabých a hloupých, příliš přízemních, než aby se dokázali vznést do nadoblačných výšin. Dívala se dolů, do oka velikého hurikánu, kudy mohla vidět na povrch téhle planety, nemocné a již napůl mrtvé. Cítila smutek, velký smutek. Musí opustit svůj domov a jít, neviděná a neslyšená, do toho světa pod ní, a najít člověka, jenž v sobě nosí Klíč. Ale proč zrovna ona? Je tolik těch, kteří by mohli zadaný úkol splnit, a mohli by jej splnit lépe. Vždyť ona tam dole nikdy nebyla! Jak se má vyznat v lidech, v jejich způsobu života, v jejich myšlenkách, v jejich pocitech? Ne, nezná Člověka, neuspěje a zklame… Zklame svého Pána a Stvořitele, jenž jí dal tento úkol, který je tak náročný, že se před ním ošívali i ti nejstarší a nezkušenější bojovníci. Jak by tedy mohla ona, ještě tak mladá a nezkušená, najít lidskou bytost s Klíčem? Neuspěje a zklame… Ale pokud skutečně neuspěje a zklame, osud Země bude zpečetěn. Nastane konec světa a všechny živé bytosti zemřou. Její rasa přežije, ale bude muset hledat jinou planetu, kde by mohla dál žít. Pokud se tak ale opravdu stane, ona se již domů nevrátí. Raději ukončí svůj život, než aby se musela zodpovídat ze svých činů. Její bratr by se propadl hanbou… Její starší bratříček… Opovrhoval by jí a nechtěl by ji už více mít za svou mladší sestru… Tyhle myšlenky ji nyní sužovaly a způsobovaly, že se stále více nořila do svého žalu a nevnímala okolí. Neslyšela šum křídel a následně tiché kroky po alabastru, tvořícím tenkou slupku mezi nebesy a atmosférou. Neslyšela ani tichý, chladný, zlý smích. Vzápětí ji pár silných rukou uchopil za hrdlo a nadzvedl do vzduchu. Začala zoufale bít křídly, ale ruce, držící ji tak nemilosrdně, nepovolovaly. Cítila, že ji opouštějí síly. Před očima se jí zatmívalo a v uších slyšela vzdálený pískot. Poslední myšlenka se jí zformovala na rtech, ale slovo z jejích úst nevyznělo. Ten, jenž ji napadl, sebou však i přesto škubnul. V tom samém okamžiku tiše zavzdychala a její tělo ochablo. Před očima se jí rozlila tma.

***

Tyčil se nad štíhlou, malou postavou ležící na alabastru a díval se na své ruce. Dlaně měl popálené a tepala v nich bodavá bolest. Kdyby nebyla tak hloupá, neplýtvala časem a vzpomněla si dříve, mohla mi více ublížit. Proč Pán posílá zrovna ji? Neumí nic, zhola nic… Podíval se na ni, jak leží, podobna loutce, s křídly rozhozenými do strany, oči zavřené a ústa lehce pootevřená. Sklonil se nad její tvář a chvíli poslouchal. Uslyšel tichý, pomalý dech a spokojeně se zašklebil. Máš štěstí, že se umím ovládat, děvče. Jiný by tě za to popálení zardousil. Narovnal se a zamával křídly. Co teď s tebou? Vůle Pána je mi svatá, když máš jít ty, tak také půjdeš… Ale nebude to tak jednoduché… Ne, to rozhodně ne… Začal pomalu přecházet sem a tam, skládaje a rozvíraje křídla, ruce s popálenými dlaněmi založené na hrudi. Mám jedinečnou šanci… Taková se mi jen tak nenaskytne… Ale teď ji mám a teď ji také využiji… Zastavil se a podíval se zamračeným pohledem na svou oběť. Jeho zachmuřený obličej se ale náhle rozjasnil. Popošel k ní a dřepl si. Natáhl pravou ruku nad její hrdlo, zavřel oči a soustředil se. Jeho rty nehlučně odříkávaly tajemná slova. Po chvíli oči otevřel, zprudka položil dlaň na měkký bílý krk a zaťal nehty do hebké kůže. A pak, jakoby chtěl dívku zvednout, táhl paži nahoru. Mezi hrdlem a dlaní se objevila malá, světle modrá koule, jenž vypadala jako utkaná ze světla. Napínal svaly a na čele se mu perlil pot, jak se namáhal, neboť ona koule se nehodlala vzdát svého místa. Ve chvíli, kdy už spojení mezi ní a její majitelkou povolovalo a projevovalo se hlasitým praskáním, se dívka probrala z bezvědomí. Ještě napůl omámená nechápala, co se děje, ale když viděla jeho tvář, zkroucenou námahou, a cítila bolest v hrdle, náhle pochopila a vytřeštila oči hrůzou. Zvedla ruce a chtěla chňapnout po jeho krku, ale on jí je volnou rukou srazil dolů a stále se snažil přervat poslední pouto, jež drželo kouli s dívčiným hrdlem pohromadě. Pociťoval, že konečně i toto povoluje, když v tom ho oslepilo prudké světlo a on vykřikl bolestí. Mávl křídly a zvedl se do vzduchu. Jednu ruku měl přitisknutou k obličeji a druhou svíral onu malou modrou kouli, kterou se mu přece jen podařilo získat. Jeho oběť, dosud ležící na zemi, se začala pomalu zvedat a přitom se držela za hrdlo. V jejím obličeji se zračilo zoufalství, když se snažila promluvit. Nevydala však ani hlásku, z jejích úst vycházely jen vzlyky. Nemohla mluvit, protože neměla jak. Nemohla mluvit, neboť jí on sebral Hlas. Dívala se na původce svého utrpení, a když si sundal ruku z tváře, i přes poranění pravé části obličeje jej poznala a o to větší bylo její zděšení. Jak jen mohl? On, kterému důvěřoval její bratr a ona také? A….proč? Cítila, že jí po tváři stékají slzy a cítila také, že zoufalství se pomalu mění ve vztek. Pustila svůj krk a v pravé ruce zformovala meč. V očích měla vražedný pohled, tak podobný tomu, jež míval její bratr, když bojoval. Její protivník se zasmál a v pravé ruce se mu taktéž objevil meč. Chceš se mnou bojovat?
zeptal se tiše. Víš, že nemáš šanci… Zavrčela, vyskočila do vzduchu a s použitím bezhlasé formule na něj z křídel vyslala ohnivé jiskry. Vzápětí se k němu rychle rozlétla, meč napřažený k obloukovému seku. Uchechtl se a jiskry zničil jediným závanem ledového větru z křídel. Slabá a hloupá! Neuspěješ! Teď, když nemůžeš mluvit, nemáš šanci najít Klíč! S nedbalou elegancí se otočil kolem své pošetilé soupeřky, aby vzápětí dostal prudký úder její nohou do hrudi. Vztekle zavířil letkami a vykřikl : Takhle chceš bojovat i tam dole? To nás tedy čeká pěkná budoucnost, ty hlupačko…! Uchopil meč oběma rukama a zuřivě zařval. Ze špičky meče vylétl bílý chvost a zasáhl mladou poselkyni, která chvíli zůstala viset ve vzduchu - a vzápětí se zřítila dolů, do oka hurikánu, jímž bylo vidět do světa lidí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama