3. Doma

23. února 2009 v 22:19 | Ritsuiko Heike
Servis hnědky, další kousek toho mýho výmyslu XD





Rezidence Kagami ležela kousek od velkého městského parku, kam Keiko často chodil běhat. V téhle čtvrti byl klid, nikdy tu nebyla příliš vysoká frekvence aut a lidé tu byli jen průměrně zvědaví. Nikdo tedy nemohl zahlédnout, jak se mladý majitel pěkného prostorného domu vrací domů téměř uprostřed noci v bouři a ještě s sebou veze něco podivného. Keiko zaparkoval motorku do garáže a své ´´zavadlo´´ odnesl vnitřními dveřmi do domu. Musel si počínat velice opatrně, neboť dívčina obří křídla mu při přesunu dost překážela. Ať se ale snažil jakkoli, když konečně dorazil do bývalé ložnice svých rodičů, měla už spoustu per zohýbaných. Keiko jen doufal, že nemá křídla zlomená nebo jinak vážněji poraněná. Krev nikde neviděl, přesto ale mohla také mít nějaké vnitřní zranění a možná otřes mozku. V tom případě by byl nucen přivolat lékaře. Komu by se ale s tímto ´´nálezem´´ mohl svěřit? Jedině Sadameovi… Přítel jeho mrtvého otce by jistě neodmítl pomoc i v takovéhle věci… Jemně posadil dívku na zem, opřel ji o zeď a ze skříně v rohu místnosti vytáhl dvě tatami, polštář a přikrývku. Obě žíněnky rozprostřel na zem a polštář umístil do horní části. Když bylo improvizované lůžko hotové, opatrně na něj přenesl stále ještě bezvědomou nalezenkyni, vysvlekl ji z mokrých šatů a vzápětí přikryl pokrývkou a rozprostřel jí křídla tak, aby je neměla v příliš krkolomných polohách. Když skončil, narovnal se a shlížel dolů na svou chráněnku, teď poklidně ležící na tatami. Tváře měla zrudlé horečkou a na čele jí vyvstával pot. Keiko zašel do kuchyně a vrátil se s miskou studené vody a žínkou, namočil žínku do vody a něžně jej položil na hořící kůži dívčina čela. Pak se usadil u zdi a pozoroval ji. Teď pro ni nemohl více udělat, dokud se neprobere a neřekne mu, kdo je a co zapříčinilo její pád. Vzpomněl si na její reakci, když se tam venku na ulici probudila a zjistila, že ji někdo drží v náručí. Bylo to jako elektrický šok… Bolelo to stejně, jako když jsem u tátova starého kamaráda na farmě v Americe dotkl ohradníku pro koně a dostal plný zásah… A ten meč… Používá snad nějakou magii…? Podíval se na malé tělíčko s obrovskými křídly, které před ním leželo a bylo ve stavu naprosté nemohoucnosti. Zvláštní, že něco takového umíš… Možná by to bolelo i víc, kdybys byla v pořádku… Co vlastně jsi? Anděl? Démon? Podivná hříčka přírody? Těžko říct… Musím se spolehnout na to, že až se probereš, povíš mi to všechno, co chci vědět… A zatím… Budu čekat… Pohodlně se opřel, svěsil bradu na prsa a dřímal. Zakrátko se již pohroužil do hlubokého spánku a do jeho výdechů se občas vmísilo tichounké zavzdychání z lůžka, kde leželo jeho malé červenovlasé tajemství…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama