20 metrů jen to fikne

11. března 2009 v 19:52 | Ritsuiko Heike |  ´´Tady je Štenclovo...!´´
(Musím přiznat, že první přípěvek do mé nové, skvělé, jedinečné, fenomenální, prostě neobyčejné rubriky ´´Tady je Štenclovo...!´´
není zrovna nejveselejší. Ale život je život, smrt je srmt, je sice ošklivá, ale přirozená, takže se jenom otočme a jděme dál...)

Jak jeden člověk skončil pod vlakem...




Tak, při dnešní cestě ze školy (Ústí nad Labem, nádherně smradlavé to město) jsme měli poněkud nechutnou podívanou. Kousek od zmíněného města jsme náhle začali zpomalovat a vedle kolejí na silnici jsme zahlédli hasiče, tmavě modré starší osobní auto (Škoda Octavia?) a Policii. Zrovna jsme si říkali, proč tu asi jsou, když jsem zahlédla něco podivně červeného na koleji vedle nás... A ano, byl to kus žeber. Oznámila jsem to Lucce (spolužačka, seděla naproti mě). Nahlas jsem poznamenala: ´´To bylo asi ze srny..´´, ale vzápětí mi došlo, že kvůli srně tu fízlové ani havrani nebudou. O kousek dál ležely další, no, zbytečky čehosi, co připomínalo ruce nebo nohy. Pak se objevil kus černého igelitového pytle, zakrývající cosi až příliš připomínajícího horní trup člověka. Já si nejvíce vybavuji kus páteře. Trčela ze země, zkrvavená, pouhý pahýl. Dále jsme zahlédli další kusy zakryté černým igelitem, jenomže to byly jenom větší kusy, ty menší jaksi zakryté nebyly, takže se našim očím naskytl pohled na srdce a další tělesné orgány, střeva roztahaná po koleji, rozmašírovaný mozek a krvavé cáry. Některým našim spolucestujícím bylo poněkud nevolno. Pár kluků v našem věku vydávali hlasité neartikulované zvuky a poznámky jako: ´´Fuj..´´, ´´Hnus.´´ a podobně, načež jsem se otočila a pustila do éteru: ´´Copak, copak, pánové, nemáte nervy..?´´. Zůstali na mě civět dost udiveně, ale žalostné ostatky člověka na vedlejší koleji opět upoutaly jejich pozornost. Ve všech se najednoub ěhem pomalé 20timetrové jízdy projevil hyenismus. Říkali, jak je to odporné a hnusné, a přitom se na to dívali lačnými pohledy. A mě, se kterou to vůbec nehlo, nejspíš odsuzovali za nedostatek soucitu nebo jakýchkoli citů. Ale prosímvás, i kdybych se šla vyzvracet, jak to někteří ve vlaku zřejmě udělali, pomůže to nějak tomu člověku? I kdyby mi bylo jeho smrti líto, co s tím asi tak udělám? Smrt je nevratný proces. Je jedno, jestli ten člověk před svou smrtí provedl třeba něco ohavného nebo jej k tomuto činu přivedlo zoufalství- věřím, že za všechny chyby, které kdy ve svém životě udělal, zaplatil dost vysokou cenu na to, aby mohl být omilostněn.







 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sakura Minamino Sakura Minamino | Web | 11. března 2009 v 20:40 | Reagovat

Tady u nás? Fakt? o_O Jako nemusela bych vidět naživo. Stačila mi zdravotní příprava na řidičák, když nám ukazovali fotky z autonehod. A že některý teda fakt stály za to. Třeba cyklista, kterej to u Hostomic napral z kopce do kamionu. Mozek mu zůstal na zadnim blatníku ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama